Řád Krvežroutů

Kdysi dávno byl na dalekém jihu založen Řád Krvežroutů s mečem a dračí hlavou v erbu. Svět se jen hemžil různými bestiemi, které přepadali osamělé chodce i celé karavany, a když měli veliký hlad vrhali se i na opevněné vesnice. Pustošili pole a žrali stáda ovcí a krav až krev stříkala. Postavil-li se jim kdo do cesty, obvykle s ním nedělali dlouhý proces a sežrali ho také. Tehdy vymyslel jedem mocný Magistr, že z dračí krve lze vyrobit lektvar, díky němuž se může prostý Válečník naučit manipulovat s magenergií. Navíc tento lektvar blahodárně působil na tělesný rozvoj a zvyšoval agresivitu. Jedinou nevýhodou bylo, že žádný zákonně dobrý tvor nevydržel pocit, že se zněj stává smrtící monstrum prahnoucí po krvi a obvykle rychle ukončil svůj nešťastný život. Aby mohl totiž lektvarem pozměněný Válečník čarovat, musela kolem něj téci krev. To způsobilo, že Válečník začal někdy až chorobně prahnout po krvi svých nepřátel. Nakonec tu byla ještě jedna věc, kterou lektvar způsoboval. Tento účinek byl však zjištěn až o několik let později.

Magistr se tedy spojil s tehdejším králem své země a společně pak založili klášter Řádu Krvežroutů. Magistr se stal jeho prvním "Výrobcem lektvaru". Čas plynul a Krvežrouti zdokonalovali své schopnosti a vybíjeli nestvůry široko, daleko, avšak dávné království bylo pohlceno nějakým mocným sousedem a ten zas dobyt jiným a tak se vládci nad územím, kde ležel klášter střídali, až jeden osvícený vladař v době hojnosti mezi válkami udělil klášteru a jeho Řádu nezávislost. Mezi tím však byla většina nestvůr v okolí vybita a místní obyvatelé se začali domnívat, že Řád pro ně nemá význam, ba co více, že je jim na obtíž a začali Krvežrouty nenávidět, protože nemuseli odvádět žádné dávky králi ani církvi jako oni. Viděli v nich jen kruté zabijáky, kteří nejsou lidu k ničemu. Během času bylo na klášter podniknuto několik nájezdů dokonce i s královskou podporou. Vliv a sláva Řádu se povážlivě ztenčila. Proto se mistři řádu rozjeli do světa a založili mnoho malých vlastních sídel, kde dál vychovávali řádové rytíře a ti pak vybíjeli krvelačné nestvůry tam, kde to bylo třeba. Z některých sídel pak vyrostli nové kláštery, které však vždy zůstali věrni jeden druhému v pospolitosti, která se nazývá Řád Krvežroutů.

Vlivem změn, kterých se Válečník užíváním lektvaru dočká, ztrácí každý Krvežrout navždy plodnost, a proto žádný Krvežrout nemá potomky. Z toho důvodu nemá žádný Krvežrout sklony k tomu "usadit se a založit rodinu, která o něj bude k stáru pečovat". Krvežrouti bez rozdílu umírají v boji. Tato skutečnost se pochopitelně před novicemi Řádu tají, a když se jí dozvědí, už se s tím nedá nic dělat.

Účastní-li se Krvežrout zabití draka, je povinen přinést do řádu, pokud možno, co největší množství dračí krve, která je nutná na výrobu Lektvaru pro výcvik nových Krvežroutů a pro jejich postup na vyšší úroveň. Pokud se zásoby dračí krve v Řádu povážlivě ztenčí, povolá velmistr všechny členy Řádu a společně vyrazí na nějakého draka. Účast členů na těchto akcích je striktně povinná.